9.Rodina plná psů
Rodina plná psů.
Co si pamatuji,byli v naší rodině,s malou přetávkou,psi.
Než jsem se já narodila,byla to boxerka.Bohužel v tomto starověku tvrdili lékaři,že pes a miminko nesmí být pohromadě.A tak fenka musela z domu.(Mám dojem,že mi to moje starší sestra do dnes trošku neodpustila).
Po té babička dostala jako dárek hladkosrstou jezevčičku.V šesti měsících umřela na psinku,na kterou nebylo očkování.
A konečně k mým patnáctým narozeninám jsem si konečně vyprosila svého pejska.Byl to dlouhosrstý králičí jezevčík - Dix z Radotínských strání.Byl to Pan pes.Byl "svůj" a miloval mého tátu.S ostatními se začal kamarádit,až když se jeho páníček vrátil z práce domů.Do té doby nás přehlížel.
Po jeho smrti si sestra koupila vlastního dlouhosrstého jezevčíka - Césara.
A dva roky na to dobrmana Arga.Ten se stal její životní láskou.
Manželovy rodiče si pořídili maltézáčka Endyho.Aby si měl s kým hrát (jen výmluva,pejska jsem moc chtěla),napadlo mě,že by jsme taky mohli mít čtyřnohého kamaráda.
A tak se k nám nastěhovalo naše chlupaté štěstí - Kimeček,německý špic (Akim Kim Wen).
V součastné době žijí v naší rodině,kromě Ročka a Prcka,rodičů jezevčička Adélka a synovce boloňská bišonka Anežka.
Tak tchán to vydržel bez pejska asi půl roku.Po velmi důrazném prohlášení,že už pejska nikdy,že už je starý,nemocný,.........si v neděli 3.9.06 koupil štěňátko maltézáčka.Jmenuje se Endy III. :-))
Asi bych měla opravit název na "Rodina plná psů a kotěte".V řijnu přišlo k našim mladým (synovec se ženou) kotě.Maličké,vyhublé a opuštěné.Dostalo napapat a mělo šupajdit dál....No dobře,může zůstat na zahradě,do domu v žádném případě!....Jenže zimu by venku nepřežilo (jak pravil veterinář).Inu dobrá,může do koupelny.Je tam vyhřívaná podlaha a teploučko....Po dvou měsících lítá Číča po celém baráku.Jen postel zůstala výhradním královstvím desetileté boloňky (jak dlouho?) Anežky,aby se měla kam schovat před hravou kočičkou.Jsme zvědavý,co z Číči vyroste (tygr?).Je veliká a blízko nálezu má zimní stanoviště cirkus Berousek. .-))
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.